Vlastnosti a použití dřevin

Jehličnaté dřeviny

Smrk ztepilý je v ČR nejrozšířenější dřevinou. Vykazuje dobře znatelné téměř bílé letorosty s pravidelnou kresbou. Po vysušení na cca 15% vlhkosti, vykazuje specifickou hmotnost cca 0,475t na metr kubický.

Použití smrkového dřeva je značné v různých oborech od stavebnictví až po umělecké řezbářství, značná část nachází uplatnění jako palivové dříví.

Jedle bělokorá má našedlé až narůžovělé jádro a vlastnostmi připomíná smrk. Tím, že neobsahuje pryskyřici, je dřevo i výrobky náchylnější k hnilobě a je méně trvanlivé. Jedle douglaska již obsahuje i pryskyřici a vlastnostmi i použitím se tak více podobá smrku, vyskytuje se však vzácněji.

Borovice lesní má na řezu zvláštní oranžově hnědou barvu s rozdílnými letokruhy. Lesk dřeva je dán obsahem pryskyřice. Přírodně vysušená vykazuje vyšší měrnou hustotu než smrk. Jako velmi trvanlivé dřevo má všestrannější využití. Je odolná proti hnilobě a povětrnosti.

Modřín opadavý je nejvhodnější tuzemské polotvrdé dřevo s výraznými letokruhy.Používán je k dřevěným obkladům, k výrobě schodů a všude tam, kde jiné dřevo z listnatých stromů již nedostačuje. Obsah pryskyřice je nižší než u borovice.

Listnaté dřeviny

Dub je jedním z nejrozšířenějších listnatých stromů. Má dobře vyznačené letokruhy, přičemž jádro je šedohnědé. Vyniká pevností a hustotou, která se projevuje i vyšší specifickou hmotností. Dřevo má hodně tříslovin což zvyšuje jeho trvanlivost, používalo se k výrobě pražců. Dobře se obrábí i hobluje, lze se s ním setkat od řezbářství po palivové dříví s vysokou výhřevností.

Buk je nejrozšířenějším tvrdým dřevem v oblasti mírného zeměpisného pásma.Dřevo buku má stejnoměrnou hustotu i barvu (světlou) v celém svém průřezu. Vyniká tvrdostí a vysokou specifickou hmotností (vyšší než dub). Používá se hlavně při výrobě překližky a v nábytkářském průmyslu. Je rovněž oblíbeným palivovým dříví , zvláště pro použití do domácích krbů, musí však být uskladněno v suchém a větraném skladu, neboť ve vlhku je snadno napadáno houbami.

Javor je vlastnostmi podobný buku. Jeho dřevo je světlejší a velmi dobře se obrábí. Pro jeho stálost je používáno k výrobě slévárenských modelů, ale také k výrobě hraček , dýh a nábytku.

Bříza má stejnou barvu v celém průřezu a je hledanou surovinou k výrobě dýh a nábytku (zvláště finská, nebo ledová). Na Sibiři slouží hlavně jako palivové dříví, neboť dobře hoří i jako surová nevysušená.

Habr je velmi houževnaté dřevo, tuzemské nejtvrdší a nejhustší dřevo s vysokou specifickou hmotností. Mořením lze získat černé zabarvení a lze takto nahradit i ebenové dřevo.

Ořešák je spíše polotvrdé dřevo, jádro má hnědé zabarvení a vyrobené dýhy jsou zpracovávány především v nábytkářském průmyslu. Vhodné je pro dekorativní a řezbářské použití pro svoje zvláštní zabarvení a kresbu.

Švestka je dosti tvrdá a vykazuje pravidelnou strukturu. Je oblíbeným dřívím na domácí uzení masa a masných výrobků. Dobře a klidně prohořívá jako palivo do domácího krbu.

Lípa má bílé dřevo s neznatelnými letokruhy a nízkou specifickou hmotnost. Dobře se obrábí a opracovává, takže se využívá hojně v řezbářství i v uměleckém truhlářství. Nevýhodou je malá odolnost vůči červotočům.

Topol svými vlastnostmi připomíná lipové dřevo, liší se barvou a nepravidelnostmi. Využití je v nábytkářském průmyslu, ale dost kmenů a větve končí ve výrobě palivového dříví.

Osika má dřevo šedobílé barvy, tvrdostí překoná lípu i topol. Dřevo se velmi dobře opracovává, slouží hlavně ve výrobě zápalek.

Rozdělení dříví z lesní těžby

Stupněm zpracování se dělí těžba na surové dříví netříděné a na tříděnou tyčovinu, rovnané dříví a kulatinu, která je nečastějším profilem s průměrem nad 140mm.

Kvalitativně se třídí na výřezy:

• výřezy zvláštní jakosti pro výrobu krájených dýh a k výrobě hudebních nástrojů
• výřezy výběrové k výrobě loupaných dýh, sportovních a zdravotnických nářadí
• výřezy pro ostatní účely s pevnostními požadavky, jako je příkladně stavební a důlní průmysl
• kulatina k dalšímu zpracování na podklady a méně kvalitní řezivo.

Rovnané dříví se dělí na užitkové a palivové dříví. Ukládá se v prostorových metrech. Toto dříví se vyrábí z podřadných částí stromů, jako jsou vršky stromů, větve a z částí kmenů s podstatnými vadami. Výjimečně je použito i kvalitních dřevin z těžko dostupných svahů (které nelze z lesa dopravit ve větších rozměrech), nebo z polomů.

Řezivo

Rozdělujeme je na řezivo deskové a hranoly. Získávají se podélným řezáním kmenů s rozlišením tloušťky a šířky. Podle tloušťky se označují jako prkna a fošny.

Hraněné řezivo (hranoly) označujeme takové řezivo u kterého je šířka větší než dvojnásobek tloušťky. Jakost deskového řeziva se ještě rozděluje podle množství „suků“ od nejkvalitnějšího ve skupině A až po nejhorší ve skupině V.

Vedle toho se rozlišuje ještě drobné řezivo, jako jsou lišty a latě.